S nadšením a důsledností jenom sobě vlastni jsem koupil lístky půl roku v předstihu hned jak jsem se dozvěděl, ze YESáci budou mít v BA koncert. Už tehdy ale nešlo koupit lístek někde vpředu. První dva bloky sedadel vykoupil nějakej chytrák a hodlal je prodávat jako VIP místa. Kdo si koupil lístek v prvním sektoru, mohl se zúčastnit pokoncertního oldomáša se členy kapely včetně společného focení, dále mohli získat různé hodnotné dárky jako třeba trička s nápisem a pod. Ti z druhýho sektoru mohli získat něco podobně zbytečnýho nebo úplně blbýho, jenom v menší hodnotě. Takže nezbylo než koupit to nejlepší z toho co zbylo. Což jsem učinil. Před koncertem jsem si podrobně projel trasu na Googlu abych někde nezbloudil, zjistil jsem si cenu parkovného v místních podzemních garážích, jak dlouho sou otevřený atd. Všechno zajištěný, deme na to. A tím pohoda končila. Přijel sem tam. Všude všechno narvaný autama, ale to se dalo očekávat, proto ty podzemní garáže. Ale ouha. Na vjezdu do podzemí cedule "rezervováno". A tak sem se začal motat podobně jako mnozí podobně oklamaní mistníma uličkama, lemovanejma tvorama nabízejícíma lístky. Nakonec sem to zaparkoval na chodníku na Bajkalské. Do té doby tam neparkoval nikdo, je to hlavní tříproudovka a na rohu stala policajtská hlídka s autem, což všechny preventívně odradilo. Já sem u ní zastavil a zeptal se jestli se tam může parkovat na chodníku. Chodník je tam kvůli fotbalu dost širokej na to, abych při zaparkování netrčel do silnice a současně tam zůstalo povinnejch 150 cm pro chodce. Voni, že jo, ze tam můžu zaparkovat. Tak sem tam jako prvni opatrně vyjel na chodník a než sem vylezl z auta, už se tam zastavovali a naloďovali všichni podobni zbloudilci. Bylo to ani ne minutu chůze od místa činu, takže to šlo. Potkali jsme se na určeným mistě v určenej čas, OK, a v přiměřeným čase před začátkem jsme se vydali dovnitř. Krátká řada, ale na jejím konci nás poslali k jinýmu vchodu. Už to mě mělo varovat. Organizace. U toho druhýho, původně zadního vchodu vedoucímu na zadní tribuny byla řada jak za sociku před potravinama. Už nastal čas začátku a zdaleka nejenom my jsme jestě pořád trčeli venku. U vchodu několik důležitě se tvářících bezkrkejch inteligentů v oblecich s logem, pracně naučených trhat kupony z lístků pracně trhalo kupony z lístků. Na víc jejich schopnosti nestačily. A tak jsme se dostali do prostoru pod a za tribunou. Propletenec železnejch konstrukcí jako na exkurzi po závodišti Daytona Beach, FL, USA. Jenomže tyhlety byly zaprášený a povalovaly se pod nimi různý záhadný předměty. Osvětlení jako ve sklepě, špína taky stejná. A nikde žádný označení naší nebo jiné sekce co jsme měli na vstupenkách. Pořadatel žádnej, informace žádný, označeni vstupu žádný. A najednou dunivý zvuky začínajícího koncertu a my pořád ještě kdesi v prdeli pod pódiem v dezorientovaným davu tlačícím se jakýmasi stoupajícíma tunelama s viklající se železnou podlahou kamsi nahoru. A tam nahoře najednou zmatenej lidskej špunt. A nabylo divu. Byla tam totální tma. Neopatrný krok znamenal kotrmelce dolů po železnejch schodech při výškovým rozdílu asi 8 metrů. Naprosto žádný osvětleni, ani těch železných schodů ne. Naštěstí někteří operativně vytáhli mobily a začali si svítit na ty schody, jinak by tam během minuty nastal masakr kotrmelců, polámaných hnátů a kupy krvavého masa na dolním konci. Díky debilnímu nápadu osvětlovačů, o kterým se zmíním, jsme nakonec našli svoji řadu a procpali se na svý místa přes cca 40 už sedících lidi. A nastalo to pravý ořechový. O muzice jenom v dobrým. Poctivá stará muzika jako za starejch casů. Jeden musel prostě obdivovat ty vetchý starce - ten vlevo vypadal přesně jako vodník, ty vlasy, akorát že už časem vybledl nebo jim cestou vypadl ze sarkofágu do peroxidu. Co se jinak dělá pracně ve studiu na etapy a trvá to měsíce, to tady ti dědulové zvládali naživo a rovnou na pódiu. Šílený, neuvěřitelný, že to ještě někdo dneska dovede. A vydrželi to asi tři hodiny a pořád naplno. Mezi náma, nevěřím, ze nejeli aspoň na half playback pouštěnej nenápadným chlapíkem napravo vzadu u jakéhosi mix pultu. Ale i tak, kdo někdy hrál současně s playbackem tak ví, že to není žádnej med. O dobrým ale někdy jindy. Taky sem nepochopil účel velké obrazovky nad pódiem, resp. toho co na ni bylo promítáno. Měnící se abstraktní obrazce dovede naprogramovat už malej kluk co si něco přečte o fraktálech a Mandelbrotovi. Programy na jejich generovaní sou dokonce volně dostupný na Internetu. Ty počítačem generovaný obrazce totiž absolutně nesouvisely s pravě hranou muzikou ani barvama ani rytmem. Ale to nebylo nic divnýho, to tam bylo zvykem. S muzikou nesouvisely ani měnící se světla reflektorů, a to by už dovedl kdokoliv s hudebním sluchem, teda kdyby ho k tomu pustili. Pouštět drahý synchronizovaný světýlka co vytváří na stěnách různý geometrický obrazce je možná pěkný na hladkým stropě, ale na železné spletité ocelové konstrukci sportovní haly, kde se obrazce beznadějně tříštily a samozřejmě taky úplně mimo rytmus, to bylo úplně nanic. Ted pokračuju v žalozpěvu. Jako správně vychovaný divák se pokaždé když se usazuju na svým fleku podívám kdo je za mnou, jestli bude přes mně vidět, abych popřípadě jemně naklonil hlavičku bokem a nevím proč očekávám totéž od ostatních. Chyba. Rovnou přede mnou se totiž usadil velmi zvláštní člověk - no, spíš hříčka přírody, chlastajících spřízněných rodičů nebo nevyvedenej klon. Pokud stál, měl normální výšku. Když si sedl, moc se nezměnilo. Od pasu dolů to byl pidimužík, od pasu nahoru gigant ukončenej neskutečnou kebulí. Byla tam tma, ale řekl bych, že vsedě nožičkama ani nedosáhl na zem. Ale o co míň ho bylo dole, o to víc ho bylo nahoře. Normálnímu člověku sahalo opěradlo vzadu tak pod lopatky. Jemu pod kříze. Hlavy jinejch lidí okolo v radě končily na úrovni jeho ramen. Trčel tam mezi ostatníma jako náhrobní kamen v poli. A to ještě zbejvala prodloužená verze krku a na ní umístěná neforemná hlava pštrosího typu. Krčních obratlů mu buď příroda nadělila víc nebo ho pořádně tahali z maminky za hlavu. Naprosto neprůhledný úděs. Dal bych království za sekeru, mačetu, pořádnou kosu nebo aspoň pilku na železo. Cil by nebyl ho zabít, to bych si v životě nedovolil a prej se to ani nemá, jenom bych tu jeho výšku vsedě o tu velkou hlavu a možná i krk skrátil, abych přes něho aspoň něco za mejch 62 € viděl. Nakonec sem se smířil s tím, že přece jenom účelem návštěvy koncertu je muzika a ne jenom sledovaní miniaturních figurek kdesi v dálce na podiu. Kromě toho až nezdravě často výkonný reflektory místo na podium pálily do lidi, a to bylo šílený. Prej to bylo proto, aby muzikanti na pódiu měli kontakt s publikem. Možná, že se chtěli průběžně ujišťovat, že tam ještě někdo zbyl a pokud už ne, že by to dřív zabalili. Bylo to totiž jejich poslední vystoupení na celým jejich turné. Nejenom že v ten okamžik nebylo nic vidět, ale ani hodnou chvilku potom. Šoféři vědí co dovedou dálkový světla v noci, a ty mají tak 50 wattů. Tyhle musely mít kilowaty. Ale nebýt těch světlometů netrefili bychom předtím na svoje místa. A taky sem v těch okamžicích byl rád, že mám před sebou tu neforemnou kebuli. Do jejího stínu by se nás schovalo víc a nositeli té kebule světla očividně nevadily. Možná by ani nebylo potřeba mu tu kebuli odmontovat. Stačilo kdyby ji měl sklápěcí. Muzika, i kdyby byla jakkoliv dobrá, a že tahle dobrá byla, se jednou přejí, hlavně když ju člověku tlačí do hlavy celý baterie výkonnejch stadiónovejch repráků. O to víc vyniká heroický výkon těch kmetů. Oni to dokázali dýl než tři hodiny a já nepochybuju, ze sou už věkem a muzikou pořádně nahluchlí a rádi by nám ten požitek z klidu hluchavce dopřáli taky. Ale zatím snad ne. Takže prostě příště udělám to, co sem viděl, až když se rozsvítilo: někteří znalci měli v uších průmyslový protihlukový ucpávky za pár centů, takový ty měkký žlutý jednorázový válečky a tvářili se nadmíru spokojené. Vůbec se jim nedivím. My jsme se potom venku neslyšeli navzájem, v autě jsem musel řadit podle otáčkoměru protože jsem neslyšel motor a bilý šipky na silnici sem viděl až po pár minutách. Taky bych se chtěl zeptat třeba hasičů: kterej dobytek ten prostor pro tyhle účely schválil?! Kdyby tam vypukla z jakýchkoliv důvodů panika, ven by se dostal jenom zlomek počtu lidi. Ostatní by se zamotali do volně postavenejch kovovejch a hnusně nepohodlnejch židlí postavenejch ziskuchtivě těsně vedle sebe, nebo by se udupali na těch šílenejch úzkejch a rozviklanejch schodech, který by se v mžiku ucpaly. Za světla by to byl neřešitejnej problém, ne ještě potmě jako tam. Pokud tam k něčemu takovýmu dojde, bude to masakr. Byl to velkej a poučnej zážitek. Už nikdy víc. V příloze přikládám jako důkaz fotky té hnusné gigantické kebule na ultra dlouhým krku toho deformovaného pablba.

To byl můj výhled za 62 €. (Pro US oblasti : $85 )